Cesta do Brecon Beacons

V létě 2007 podnikli členové jednotky 22 SAS A Praha, cestu do Velké Británie, kde mimo jiné navštívili město Hereford, národní park Brecon Beacons a vystoupili na všem příznivcům SAS známý vrchol, Pen-Y-Fan. O své zážitky se s námi podělili v následujícím vyprávění.


nádraží v Herefordu

”…Do Herefordu přijíždíme ze severovýchodu po silnici A4103. Hereford je správním centrem Herefordshire (hrabství Hereford) s cca 50 000 obyvateli. Leží na řece Way a podle historických pramenů byl vybudován římskými vojáky na obranu zdejšího brodu přes řeku. Naším cílem je však nádraží, tábor Stirling lines a cokoliv dalšího, co bude mít, byť jen zdánlivou, spojitost s britskou armádou.

Při cestě do centra města přejíždíme vlakové koleje a kousek od hlavní silnice se rýsuje malé nádraží. Zastavíme před ním a zmocňuje se nás těžko popsatelné vzrušení. Po krátké prohlídce, zejména nástupiště č. 4, odkud pravidelně odjíždějí vlaky do Londýna, a krátkém studiu mapy, se přesouváme do centra a míříme do městské knihovny. Cestou míjíme Herefordskou katedrálu, zajímavou směsicí mnoha architektonických stylů, které dotvářejí její osobitou podobu.

Vzhledem k tomu, že neznáme přesné umístění tábora, zkouší Dráp metodou srdcí a mozků zjistit konkrétnější údaje od místních náctiletých chlapců, hrajících před katedrálou všudypřítomný fotbal. Jako okamžitou odpověď dostáváme blízkou vesničku Credenhill.

Městská knihovna, nacházející se přímo naproti katedrále, nabízí půl hodiny internetu zdarma. Této možnosti rádi využíváme, ať už s cílem připomenout se domů, že žijeme, tak i najít přesnou lokaci tábora. Po chvíli hledání a googlování máme vše potřebné, vracíme se zpět k autu a neomylně míříme ven z města, cca 2 míle na severozápad, směr Credenhill.

V tomto bodě je nutné podotknout, že Hereford na nás působil velmi zvláštním dojmem. Ať už to bylo nádraží, ulice, park či prostranství před katedrálou, všude potkáváme muže ve velmi dobré fyzické kondici, mnohdy oblečené do výstrojních součástí současné BA s velmi výrazným tetováním. I když možná jsme příliš pohlceni atmosférou místa.

Credenhill, resp. bývalá základna RAF, je současným domovem regimentu. Přímo naproti hlavní bráně je nový hřbitov, na němž byly v době naší návštěvy "pouze" 4 hroby, přičemž u dvou byly náhrobky s daty r. 2005. V obou případech se jednalo o příslušníky podpůrných brigád signalistů. V čele hřbitova se tyčil velký monolit s nápisem "THEIR NAME LIVETH FOR EVERMORE" - "Jejich jméno bude žít navždy". Hřbitov doplňují kamenné sokly s vytesanými znaky regimentu a dalších dvou podpůrných jednotek. Toto vše pak završuje velký, asi 4 m vysoký kamenný sokl s vytesaným mečem a nezbytným heslem WDW!


mapa parku

Základna sama o sobě je pro obyčejného smrtelníka nedobytný komplex, chráněna dvojitou hradbou plotů z ostnatého drátu, protkána množstvím kamer a nápisů o zákazu pořizování fotografií a jiných obrazových záznamů atd. To, že jsme tu správně, připomene i typ osob, které se pohybují v blízkosti. Jedná se o muže, zpravidla ve věku 25 - 35 let, v nejlepší fyzické kondici (máme co závidět:-). Na hlavní bráně je čilý provoz, jinak všude vládne naprostý klid.

Blíží se večer, času je málo a tak je nutné přesunout se do Breconu. Cesta po A438 ubíhá svižně, ale začíná opět pršet. Překročení hranic s Walesem nám pak připomene změna názvů a příkazů doprovázejících dopravní značení, z typicky anglických na naprosto nesrozumitelné Waleské - Cymru (znamená walesky Wales:-).

Stejně tak značení na mapě se stává poněkud chaotickým, jelikož vyznačené campy neexistují a naopak jiné nečekaně vyskakují podél silnic. Po delším hledání se nakonec za soumraku ubytováváme v campu na severním břehu jezera Llangorse. Počasí je stále typicky anglické, což znamená nepřetržitou průtrž mračen, mlhu a neutichající vítr.

Druhý den se budíme do naprosto stejného, ne-li horšího, počasí. Naším dnešním cílem je nejvyšší hora Brecon Beacons, Pen-Y-Fan, 886 m.n.m. Mlha je ve výšce jen několika desítek metrů a činí tak neproniknutelnou hradbu mezi námi a horami. Opět fouká vítr a z nebe se řinou proudy vody. Balíme a míříme do města Brecon, kde ve zdejším info centru hodláme získat více informací pro výstup a také nějaké mapy.

Mapy sice mají, ale za astronomickou sumu 8 Liber a tak si pouze ofotíme situační plánek do fotoaparátu a po silnici A470 míříme k Brecon Beacons reservoiru ve výšce cca 400 m.n.m. Odtud by to mělo být na vrchol asi 4 kilometry, s převýšením bez mála 500 m. Stoupáme autem vzhůru a počasí se stále horší. Mlha je stále hustší, vítr silnější a déšť vydatnější. Parkujeme v sedle u reservoiru a vyrážíme do hor po staré římské cestě.


Cestou vzhůru

Již po několika metrech potkáváme příslušníka BA, který nás míjí směrem dolů. Muž cca 30 - 35 let, ústroj standardní DPM, kanady, žádné výstřelky, na zádech plný bergen se side pockety, na batohu má přivázaný klobouček, který za ním vlaje, na vrchu bergenu má přidělaný žlutý signální čtverec, v ruce mapu. Pohybuje se lehkým klusem. Z výrazu jeho tváře je evidentní, že dnes má již za sebou nějaký ten kilometr. Když ho míjíme, letmo nás pozdraví a pokračuje dále dolů s tím, že se v pravidelných intervalech otáčí. Jsme na vrcholu blaha:-)

Stoupáme dále vzhůru po kamenné cestě, lemované vřesovišti a vysokou travou. Cestou míjíme skupinku 10 lidí, spíše turistů. Je mezi nimi i žena. Prakticky všichni mají na sobě nějakou výstrojní součást BA, zejména pak gtx doplňky, bundy, patrol pack, gtx kalhoty, kamaše apod. Snažíme se s nimi chvíli konverzovat, ale vzhledem k jejich neustálým zastávkám se trháme a pokračujeme směrem nahoru. Zhruba po 1,5 hodině dosahujeme vrcholu Corn Du 873 m.n.m. V tuto chvíli již kompletně promočení. Odtud je to na vrchol Pen-Y-Fan již jen 20 minut cesty přes malé sedlo.


vrchol Pen-Y-Fan

Konečně nahoře. Vrchol Pen-Y-Fan tvoří plošina o velikosti takových 20 x 30 metrů, na jejímž severovýchodním konci je kamenná mohyla. I přes velmi drsné počasí je tu velmi živo. Potkáváme turisty s velkými batohy, cca 20 běžců jen v tričkách s krátkými rukávy, šortkami a láhví na vodu, též dva muže ve věku cca 35 - 40 let, v uniformě BA s bergeny. Další dva muži, jistě 45+, jeden malý a silnější, druhý hubený čahoun. Kompletní ústroj DPM, bergeny, jeden turistické hůlky, druhý zajímavě upravené kalhoty s boční kapsou, překrytou velkou chlopní - nejspíše nějaký zlepšovák na mapu. Pohybují se pomalu, jako kdyby vůbec nebylo tak šílené počasí.

Pořizujeme několik fotografií s vlajkou na vrcholu, kamínky na památku a míříme zpět, jelikož již začíná být zima. Promočené oblečení nás nestačí chránit proti větru a ten s sebou přináší vlezlou zimu. Dolů je cesta snad ještě náročnější kvůli kluzkým cestám. Počasí stále beze změny a po celou dobu není viditelnost větší než několik desítek metrů. Potkáváme dalšího příslušníka BA, který pro změnu míří vzhůru.

Muž ve věku asi 25 - 30 let, i on má na zádech plný bergen se side pockety. Na pravém boku na pásku od kalhot canteen pouch, obyčejné DPM kalhoty a triko nebo svetr s dlouhým rukávem. Když ho míjíme, opět nás letmo pozdraví. Pohybuje se svižným tempem a také se neustále ohlíží. O chvíli později pak potkáme ještě 2 ženy, též v uniforách BA s mapou a batohy, mířící na vrchol.

Sestup zabral cca hodinu. Jsme všichni kompletně mokří až na kost. Ani nejlepší goretexové oblečení od světoznámých výrobců neobstálo, v botách máme rybník již od předchozí cesty nahoru. Batohy, ač skryté pod pláštěnkou, jsou plné vody a s nimi vše, co v nich bylo. Výlet ze zmiňovaných důvodů nepřežil jeden fotoaparát a další vybavení citlivé na vodu. K vyschnutí všech věcí budeme potřebovat minimálně ještě další 3 dny.

Promočení nasedáme do auta a dále míříme směrem severní Anglie a Lake District…“


Autoři článku a fotografií: Golf, Dráp


Best view with Opera 9.x or Mozilla Firefox 2.x, 1024 x 768 px. / Optimalizováno pro Opera 9.x a Mozilla Firefox 2.x, 1024 x 768 px.
Copyright 2020 © 22nd SAS Rgt - Military, Airsoft & Reenacting Clubs - Czech Republic Alliance