Výběrové řízení a pokračovací výcvik

Každý rok probíhají dva turnusy výběrového řízení, první v zimě (od ledna), druhý v létě (začíná v červenci). Zájemci o službu u SAS musí projít zdravotní prohlídkou, která vyřadí nezpůsobilé službě. Dále všichni uchazeči musí mít za sebou alespoň tři roky působení ve složkách britské armády (u rezervní 21/23 SAS mohou být přijati i zájemci bez předchozí služby u armády, tj. z civilu). Pokud zájemce splní všechny základní požadavky, dostaví se v určený čas na základnu SAS poblíž města Hereford, kde je ubytován a kde započne výběrové řízení.

Nyní se budeme zabývat přímo výběrovým řízením k 22SAS. Mezi zájemci o službu jsou příslušníci všech složek armády, ale přesto jich nejvíce pochází od výsadkářů. Důstojníci prochází stejným řízením jako nižší šarže, jen jejich výběr trvá o něco kratší dobu.

Vytrvalost

Brecons1

Adepti musí nejprve zvládnout období ověřování fyzické připravenosti trvající 3 týdny (pro důstojníky jen 2 týdny). Výběrové řízení probíhá ve Walesu v pohoří Black Mountains a Brecon Beacons (zde se zúčastňují i Fan Dance, tedy pochodů, zdolávající 886 metrů vysokou horu Pen-Y-Fan). Zájemci o přijetí k pluku jsou vybaveni bergenem a standardní pěchotní zbraní L85A2 (v minulosti to byla SLR). První týden začíná sérií vytrvalostních běhů se zvyšující se délkou, náročností a hmotností bergenu (od 16 do 25 kg). Dané trasy se musí splnit do časového limitu, který uchazečům není dopředu znám. Zjišťuje se nejen fyzická kondice a odolnost adeptů, ale i orientace s jednoduchou mapou a kompasem. Poslední týden jsou nároky ještě zvyšovány.

Brecons2

Následuje tzv. testovací týden, za každý pochod uchazeč obdrží známku a určitý počet bodů, to závisí na čase, kterého se mu podařilo dosáhnout. Je stanovena bodová hranice pro postup do závěrečné části. Výběr je ukončen cca 60 - 70 kilometrů dlouhou trasou, kterou je nutné zdolat do 20h a to s bergenem vážícím okolo 25kg. V této první fázi odpadá průměrně 80 - 90 procent uchazečů. Pokud se zájemcům podaří projít tímto sítem, čeká je pokračovací výcvik.

Zbraně

Nejprve jde o zacházení se zbraněmi, které Regiment používá. Od pistolí, přes samopaly a útočné pušky, po kulomety, odstřelovací pušky a minomety. Jelikož se sejdou různě zkušení muži, začíná výuka použití zbraní a taktiky od základů, aby mohli být vysláni na výcvik v džungli se stejnými znalostmi. Předpokládá se ale, že např. zájemce od pěchoty bude umět dobře ovládat zbraně. Pokud tomu tak není, může se to stát i důvodem k vyřazení. SAS hledá vysoce motivované muže, pokud tedy příslušník pěchoty není schopen dobře ovládat střelnou zbraň, může jen těžko udržet krok s ostatními muži jednotky.

Jungle1

U SAS je k dispozici široký výběr zbraní. Realita je ale taková, že se používají určité standardy. Proto nenajdete příslušníka používajícího AK47, když ostatní členové jeho hlídky mají zbraně řady Colt (mnohá tvrzení, že si každý jednotlivec může do akce vzít libovolnou zbraň podle vlastní volby, jsou zcela nesmyslná). V devadesátých letech se běžně používala pistole Sig Sauer P226, útočná puška M16 s granátometem M203, popř. její kratší verze M733 (tyto zbraně byly na konci devadesátých let vyměněny za karabiny SFW s granátometem UGL), samopaly řady HK MP5, lehký kulomet Minimi a GPMG a odstřelovací pušky L96A1 v ráži .308 a AW50F ráže .50. Mluví se také o G36C, která našla využití při protiteroristických operacích, kdy je potřeba výkonnější náboj než 9mm (Regiment testoval i moderní MP7 od firmy Heckler and Koch, ale shledal ji nedostatečnou). Ve skladech SAS tedy najdete opravdu rozličné spektrum zbraní, ale většina z nich bude sloužit pouze k výcviku a seznámení uchazečů se zbraněmi jak spojenců, tak i nepřátel.

Džungle

Jungle2

Po školení v používání zbraní následuje výcvik v džungli ve Střední Americe, v Belize, nebo v Indonésii ve státě Brunej. Zájemci se musí naučit sžít s džunglí a provádět v ní bojovou činnost. Jsou zde cvičeni v přežití, rozpoznávání jedlých i jedovatých živočichů a rostlin, v provádění hlídkové činnosti, vytváření průseků pro umožnění přistání vrtulníku, v budování léček a reakcích na ně atd. Nacházejí se již na relativně nebezpečném území, proto u sebe musí nosit zbraň s ostrou municí, nosný systém s výstrojí a mačetu. Jsou zde neustále pozorováni svými instruktory, kteří sledují, zda se hodí pro službu v Regimentu a jsou schopni fungovat s ostatními muži v těžkých podmínkách. Samotný výcvik trvá různě dlouhou dobu, ale řekněme, že průměrná délka cvičení je 4 až 6 týdnů a je taktéž velice náročné. Džungle je pro běžného člověka zvláštní místo a působí na psychiku sama o sobě, plus fyzická zátěž a nedostatek řádné stravy způsobí, že se vojáci z této fáze výběru vrací třeba i o 7 kilo lehčí.

Únik a přežití

Evasion1

Nyní se adept zúčastní kurzu v přežití a úniku. Jsou vyučovány různé techniky přežití, od stavby přístřešku, přivolání pomoci, rozdělávání ohně, rozpoznávání jedlých rostlin, kladení pastí a lovu zvěře. Na konci proběhne sedmidenní cvičení úniku a přežití. Zájemci jsou vysvlečeni a zkontrolováni zda u sebe neukrývají prostředky, které by jim útěk usnadnily. Poté dostanou nové oblečení (ještě v nedávné minulosti fasovali druhoválečnou uniformu a kabát) a vrátí jim jejich balíčky na přežití. Zanedlouho je vysadí na odlišných místech, ze kterých se budou dále přesouvat na dané pozice. Tam je v určený čas bude čekat kontakt, který jim prozradí souřadnice dalšího kontrolního stanoviště. Přičemž příslušníci pěchoty, nebo výsadkových vojsk, se je pokoušejí dopadnout. Kdo je chycen může být vyřazen. Zájemci mají zakázáno kontaktovat civilní obyvatele a i ti jsou instruováni, aby jim nepomáhali, naopak je udali.

I když se adeptům podaří unikat, jsou nakonec chyceni, protože jejich poslední souřadnice je falešná. Nyní musí projít výslechovým procesem, který otestuje jejich psychickou odolnost a zároveň jim umožní se částečně připravit na případné zajetí ve skutečném konfliktu.

Evasion2

S páskami na očích jsou zavedeni do místnosti, kde je vysílán "bílý šum" (hlasitý šum o vysoké frekvenci, který má překrýt všechny okolní zvuky). Jsou zde postaveni ke zdi a uvedeni do různých stresových poloh. Postupně je odvádí k výslechu, kde si poprvé mohou sundat pásku z očí. Během této fáze se nepřistupuje k přímému fyzickému násilí. To je nahrazeno důmyslnými metodami, které mají zkoušet vůli vyslýchaného (zima, únava, stresové polohy, psychický nátlak atd.). Pokud se uchazeč nenechá zlomit a poskytne pouze informace obsažené v tzv. Velké čtyřce (číslo, jméno, hodnost a datum narození), je přibližně po dvou dnech výslechu úspěšně ukončena i tato část výběru.

Výcvik pokračuje

Následuje* signalizační výcvik, kde jsou adepti vyučováni ve spojovací technice. Kvalitní spojení je pro pluk zásadní, proto je kladen velký důraz, aby se všichni jeho příslušníci dokázali spojit s velitelstvím odkudkoli na světě.

Para

Ani nyní nejsou uchazeči přiřazeni k pluku. Musí prodělat výcvik v parašutistické škole v Brize Nortonu, v Oxfordshire (v současnosti si SAS údajně vede vlastní kurz). Tento kurz trvá čtyři týdny a každý zájemce musí zvládnout 8 seskoků s automatickým otevřením padáku, včetně jednoho nočního seskoku. Pouze adepti přicházející od výsadkářů, jsou tohoto výcviku ušetřeni.

Téměř finále

Teprve po úspěšném ukončení všech předchozích částí získávají uchazeči svůj pískový baret, značící jejich příslušnost k SAS. Přijetí však stále není definitivní, po další dva roky jsou sledováni, a teprve pokud prokážou svoje kvality a schopnost začlenit se do fungující jednotky, jsou ve službě u pluku plně akceptováni. V této době také probíhají pokračovací kurzy, ve kterých vojáci získávají hlídkové specializace, například vždy jeden muž z čtyřčlenné hlídky musí absolvovat zdravotnický kurz, aby byl schopen poskytnout pomoc nejen ostatním členům hlídky, ale i civilnímu obyvatelstvu v operační oblasti. Každý příslušník SAS ovládá minimálně jeden cizí jazyk, aby byla zaručena schopnost dorozumět se v jakémkoli místě působení. Někteří muži od SAS prodělají intenzivní čtyřměsíční pyrotechnický kurz. Známý je také kurz odstřelovačů Královské námořní pěchoty, kurz horských vůdců a mnohé další.

Závěr

Pokud si tedy shrneme celý průběh výběrového řízení, tak je jasné, o jak kvalitní a cílevědomé muže má SAS zájem. Nejdříve procházejí čtyřmi týdny extrémně náročného fyzického testování, dál je čeká pokračovací výcvik, obsahující kurz práce se zbraněmi, dvou až tří týdenní výcvik v přežití a úniku a čtyř až šesti týdenní pobyt v džungli. Také musí prodělat čtyř týdenní výsadkářský výcvik, teprve pak mohou být přijati k SAS. Přesto všechno ale mají před sebou ještě další dva roky, kdy mohou být kdykoli vráceni k původní jednotce, pokud neprokážou dostatečné kvality. V následujících letech musí každý rok projít testem fyzické kondice. Pravděpodobně se jedná o nejtěžší a nejdelší přijímací řízení na světě, jaké může voják podstoupit. A právě díky tak pečlivém výběru a díky velkým nárokům, patří muži SAS mezi světovou elitu speciálních jednotek a stali se vzorem pro mnoho jiných.

______________________________
* Informační zdroje se v tomto rozchází, v některých se uvádí, že signalizační a výsadkářský výcvik probíhá uprostřed výběru a přijímač končí absolvováním cvičení přežití v boji a následným výslechem. Zřejmě se podoba výběrového řízení v minulosti měnila, proto je popisováno různě, ale obsahové změny nebudou velké.


Zdroje:

Autor: Jekub



Best view with Opera 9.x or Mozilla Firefox 2.x, 1024 x 768 px. / Optimalizováno pro Opera 9.x a Mozilla Firefox 2.x, 1024 x 768 px.
Copyright 2020 © 22nd SAS Rgt - Military, Airsoft & Reenacting Clubs - Czech Republic Alliance