Válka v Zálivu (1991)

Tento rozsáhlý článek nabízí vcelku unikátní shrnutí průběhu první Války v Zálivu z pohledu členů jednotky SAS. Vychází z informací a zážitků přímých účastníků, tak jak je popsali ve svých knihách. Chronologicky seřadit všechny známé události roku 1991 nebyl lehký úkol, přesto se to však ve většině případů zdařilo. Ani tak nelze vyloučit určité nesrovnalosti v níže popsaných událostech a to i vzhledem k tomu, že sami příslušníci pluku je někdy popisují rozdílně.

Příčiny a začátek konfliktu

Irák

Příčiny tohoto konfliktu sahají poměrně hluboko do minulosti a jejich analýza by zabrala příliš mnoho místa a času, proto ve stručnosti - bezprostřední příčinou tzv. Gulf War bylo přepadení a okupace Kuvajtu iráckou armádou Saddáma Husajna dne 2. srpna 1990. Saddám měl pro tento krok řadu důvodů. Jeho mohutná, nyní však po dlouhé Irácko-Íránské válce (1980-1988) zahálející armáda byla nevyužita. Irácká ekonomika vyčerpaná zbrojením byla i přes velké zásoby ropy v troskách, Irák dlužil světu asi 30mld. tehdejších dolarů. Připočtěme slabou (reálně prakticky žádnou) armádu Kuvajtu, naproti tomu bohatá kuvajtská ropná pole, k tomu Saddámovy osobní ambice…

Útok na Kuvajt vzal svět na vědomí zejména jako možnou hrozbu pro ještě mnohem většího hráče na světovém ropném trhu - Saudskou Arábii (SA). Proto USA do SA okamžitě vyslaly síly rychlé reakce k zesílení obranyschopnosti této země. Po schválení rezoluce OSN, odsuzující útok a nařizující opuštění Kuvajtu do 15. 1. 1991, se k USA přidalo cca 30 dalších států (operace Desert Shield).

Velitelem uskupení byl jmenován americký generál Norman Schwarzkopf. Ten sloužil v US Army již během války ve Vietnamu, a na základě svých zkušeností odtamtud příliš nedůvěřoval SF, protože až příliš často se jejich riskantní speciální operace zvrhly v operace neúspěšné, končící nákladnou záchrannou akcí. Naopak spoléhal na naprostou leteckou převahu Spojenců nad Irákem (měl k dispozici více než 2000 letadel a vrtulníků) a na moderní technologie (satelitní snímky, GPS, NVG, inteligentní munici atd.) Zdálo se tedy, že v této válce si SAS moc neužije.

SAS se zapojuje

generál Peter de la Billiere

Naštěstí pro SAS, jedním z nejvyšších britských důstojníků ve spojeneckém štábu byl jmenován generál Peter de la Billiere, dlouholetý člen pluku (od roku 1955 prošel např. Malajsko, Omán, Borneo, Falklandy). SAS však nespoléhala jen na něj, a jako správná "mafie" různými způsoby umístila řadu svých důstojníků na různá místa ve štábech Spojeného království i v jiných částech světa, vše s jediným cílem - aby svému pluku sehnali práci, která je pro něj vhodná, a která prověří jak vojáky, tak jejich vybavení v té nejtěžší zkoušce - v opravdovém boji.

V okamžiku obsazení Kuvajtu, v něm i v Iráku, pobývalo mnoho Evropanů a Američanů. Saddám mnohé z nich zajal a použil je jako živé štíty u iráckých vojenských a dalších důležitých objektů jako elektrárny apod. Proto se začalo pracovat na plánu, do nějž se měla zapojit i SAS. Obří operace na záchranu těchto rukojmích, celkem šlo o cca 3500 zajatců, z toho cca 1800 Britů. Tito lidé byli po malých skupinkách roztroušeni u mnoha objektů, proto by muselo probíhat několik desítek záchranných operací najednou, a vzhledem k tomu, že i životně důležité informace rozvědky měly k dokonalosti daleko, se celá akce jevila jako velmi riziková a bylo asi jen dobře, že byla 6. 12. 1990 odvolána.


12. 12. 1990 dostala SAS rozkaz připravit se do 15. 1. 1991 na operace v Iráku. Velitelem pluku byl v té době plukovník Andrew Masery. Příprava pro samotné vojáky znamenala mj. i povinnost sepsat závěť a sjednat si životní pojistku. Každý voják SAS také nafasoval 20 zlatých mincí Sovereign (každý v ceně cca 80 GBP) a "poukázku" na 5000 GBP pro toho, kdo by jim v případě potíží pomohl dostat se zpět do bezpečí. Přesně v tu dobu ukončila G Sqn výcvik ve Spojených Arabských Emirátech (SAE), kde mj. testovala prototypy útočných bugin FAV (LSV), a zaujala v UK protiteroristickou pohotovost - pozici tzv. Special Project Teamu, ve které se jednotlivé Sqn pravidelně střídají. Nejistota ohledně (ne)vystřídání a (ne)možnosti zapojit se do války, která panovala u B Sqn, která na pozici SPT působila doposud, byla tímto vyřešena.

V období 27. 12. 1990 až 3. 1. 1991 se skoro celý 22nd SAS Rgt (Sqn A, B, D + 16 mužů z rezervní eskadry R) letecky (7h let) přesunul do Abu Dhabi a odtud dále na obří britskou hlavní polní základnu (FMB) Victor - základna zabírala plochu cca 20 čtverečních mil! Bylo to poprvé od WW2, co byl (téměř) celý regiment soustředěn v jednom konfliktu a navíc zpátky v poušti s obdobným posláním. Na této základně byla SAS umístěna do izolace, zpravodajské a řídící středisko SAS bylo potom ve dvojité izolaci. Každá rota (cca 40-60 mužů) dostala pro ubytování lidí i všeho materiálu k dispozici jeden hangár cca 100x50m, který byl mnoha příčkami z beden rozdělen na malé ubikace. Na rotu byla dvě WC a dvě umyvadla, takže se stály fronty. SAS pokračovala ve své tradici - toulala se po okolí a kradla cokoli, co vypadalo, že by se jí v budoucnu mohlo hodit. Např. pro nedostatek protipěchotních min Elsie se vyráběly náhrady z vaniček od zmrzliny, PE4, bleskovice a šroubů / hřebíků. Stejně tak probíhaly drobné "výpůjčky" materiálu od těch, kteří opustili svoji ubikaci. Natěšenost na akci dokumentovala i řada více či méně drsných a vtipných kanadských fórků, jako např. výměna zubní pasty za opalovací krém, schovávání 10kg betonových tvárnic do bergenů apod.:-)

Přípravy v zázemí

A Sqn jako poslední urychleně absolvovala opakovací pouštní výcvik v SAE, ale i ostatní roty rychle opakovaly, co se dalo - stavbu OP, ovládání vozidel, navigaci v poušti, práci s trhavinami atd. Instruktorem byl ten, kdo o dané problematice věděl nejvíc. Samozřejmě se pilně sledovalo vysílání CNN a sbíraly se informace o nepříteli a o možných budoucích úkolech pro SAS.

Britské SF kromě SAS zastupovala ještě SBS a 7. a 47. Sqn RAF s 3 Herkulesy C-130 a 4 Chinooky CH-47. Velení SF se zabydlelo v Rijádu. Z Victora se SAS přesunula cca 1700 km na předsunutou operační základnu (FOB) u Al Joufu, 240 km od hranic SA s Irákem. Zatímco RAF měla vlastní kuchyni, SAS se musela stravovat polními dávkami (24hr Operation Ration Pack). Všechny v Al Joufu překvapila nečekaně velká zima. Předběžné plány o úkolech SAS hovořily o infiltraci hluboko do Iráku a ničení tamních komunikačních linek, sběru zpravodajských informací a diverzních a klamných útocích na vhodné cíle.

Spojenci útočí, nová hrozba

15. 1. 1991 vypršelo ultimátum OSN na stažení Iráčanů zpět z Kuvajtu za irácké hranice, což se ovšem nestalo, a proto 16. 1. 1991 vypukla operace Desert Storm. Na jejím úplném začátku US vrtulníky AH-64 Apache zničily dva irácké radary a vytvořily tak díru v irácké AAD. Následně na další prvky AAD udeřila první vlna spojeneckého letectva (letouny F-117A Nighthawk a 52 řízených střel Tomahawk). V druhé vlně pak zaútočilo 670 letounů, celkem za první den Spojenci vykonali přes 2100 vzletů. Letecká válka probíhala přesně podle Schwarzkopfových představ, což netěšilo SAS, jejíž celý, do Zálivu vyslaný, kontingent byl od 17. 1. 1991 kompletní a soustředěný v Al Joufu. Ale potom přišel obrat - v pravdě mistrný tah Saddáma.

18. 1. 1991 vystřelili totiž Iráčané první raketu Scud na Dhahran - hlavní US leteckou základnu v oblasti. Tento Scud byl sestřelen obranným systémem Patriot. Dalších 6 Scudů ale Iráčané poslali na Izrael. Ten v takových případech nechodí nikdy pro odpověď daleko, proto tento útok přidělal Spojencům velké vrásky. V případě zapojení Izraele do války totiž reálně hrozil odstup arabských spojenců z protiirácké koalice a tím tedy i její rozpad, a to bylo pro všechny naprosto nepřípustné. Proto bylo potřeba zaprvé uprosit Izrael, aby se prozatím vzdal odvety, a zadruhé okamžitě vyřešit problém ostřelování Izraele Scudy. Byl navržen plán na třídenní masivní bombardovací kampaň všeho v západním Iráku (silnice, mosty, …) vším letectvem, ale následně byl tento plán zamítnut. Do Izraele byly poslány stovky Patriotů (první dorazily 20. 1. 1991), byly zavedeny nonstop hlídkové lety F15 / F16 / A10, ale vesměs s negativním výsledkem. Irák dál posílal Scudy na Izrael a ochota Izraelců tomu jen přihlížet strmě klesala. Proto bylo rozhodnuto vyslat do Iráku SF - britské SAS spolu s US SFOD-Delta.

Operační oblast, organizace, úkoly

Operační oblast SAS

Celá oblast byla rozdělena na tři pod-oblasti, tzv. bedny ("box"). Dvě dostala Delta a třetí SAS. SAS si svojí "bednu" rozdělila na operační oblasti (OA) a do každé OA poslala jednu skupinu. Tím se zamezilo problémům s identifikací friendly x foe a popř. i blue-on-blue fire. Bylo rozhodnuto použít kombinaci tří statických 10-ti denních pozorovacích hlídek u tří hlavních zásobovacích silnic (Main Supply Route - MSR) vedoucích z údolí Eufratu na západ k Jordánsku. Poté měly být buď staženy nebo vystřídány nebo dozásobeny. To byl úkol pro polovinu B Sqn, a 4 mobilních kolon, propátrávajících svěřenou část operační oblasti, toto dostaly za úkol A Sqn a D Sqn.

A Sqn se rozdělila na dvě skupiny po cca 30 mužích, každá skupina měla 8 Landroverů Defender 110, (dále jen LR), tzv. Pinkies + 1 malý náklaďák Mercedes Unimog + několik motorek dle libosti (např. A1-0 měla 3ks). Standardní SAS LR110 byl vyzbrojen kombinací následujících zbraní: 1x 7.62 a/nebo 1x 12.7 (M2) kulomet, 81mm minomet, 40mm granátomet Mk.19, řízené střely Milan a Stinger, termovize MIRA. Vozidlo vezlo cca 1,5t nákladu. Osádku tvořil řidič (disponující NVG), velitel vozu a zadní střelec. Osobní zbraně osádky tvořila směs M16(+M203), Xm-177 / M733, L85, pistole, granáty atd.

Plně vyzbrojený LR110

A1-0 + A2-0 (pokud operovaly spolu, tak byl volací znak pouze A1-0) tvořila polovina Mobility Troop, polovina Air Troop a celá Mountain Troop. A3-0 + A4-0 pak tvořila druhá polovina Mobility Troop, druhá polovina Air Troop + celá Boat Troop. Velení skupin měli na starost NCOs, velitelé byli ještě příliš noví a fungovali spíše jako stážisté na zkušené. D Sqn byla rozdělena zcela stejným způsobem na skupiny D1-0 + D2-0 a D3-0 + D4-0. Z poloviny B Sqn byly vytvořeny 4 skupiny po 8 mužích, k dispozici měly LR 90 (tzv. Dinkies - hezouni, bez lafetace pro těžké zbraně), z nich se utvořily statické hlídky. Druhá polovina B Sqn. zaujala pozici SP teamu pro UK v Zálivu. Úkol pro všechny skupiny zněl:

Přesné provedení operace bylo na CO jednotlivých skupin. Na vytvoření plánu se však podíleli všichni členové skupiny ("čínský parlament"), vytvoření tohoto plánu často trvalo celý den - soupis materiálu, mapy, informace o počasí, terénu, nepříteli, úkol a jeho provedení, zásobování, spojení a velení, coverstory (krycí historka, kdyby hlídka padla do zajetí), všechny varianty "co když" atd. V neposlední řadě každý probral svoje věci, a co nenesl do mise, rozdělil na dvě hromady - to co se mělo poslat rodině a zbytek - ten se v případě úmrtí draží a peníze se posílají rodině. Po schválení plánu operace nadřízenými se provedl podrobný briefing, popř. nácvik klíčových činností, a po posledním jídle se vyráželo do akce (byla snaha o čerstvé potraviny).

Za nepřátelskou linií

20. 1. 1991 v noci vyrazily všechny čtyři kolony A+D Sqn, avšak pouze do vyčkávacího, 25 mil širokého pásma, za kterým již začínalo "pole Scudů" - nikdo nevěděl, zda tu (samozřejmě neoficiálně) neoperují izraelské SF a zda nehrozí riziko nechtěného střetu s nimi. Ráno na velitelství dorazily tyto zprávy:

přípravy materiálu

21. 1. 1991 v noci vyrazila do akce i B Sqn se svými pozorovacími hlídkami. Při přípravě k plnění úkolu došlo ke střetu názorů velitelů těchto hlídek a vyšších velitelů pluku (vč. RSM Petera Ratcliffa) ohledně (ne)použití vozidel - vyšší palebná síla, možnost vzít víc vybavení a zejména mnohem vyšší pohyblivost oproti většímu riziku odhalení než u pěší skupiny bez auta. Rozhodnutí bylo ponecháno na CO skupin, B1-0 se rozhodla vzít si LR-90, skupiny B2-0 a B3-0 se rozhodly vozidla nepoužít, přestože celková váha osobní a teamové výbavy - zbraně M16/M203 / Minimi a munice do nich (M16/203: 10 zásobníků + cca 100 nábojů volně + 200 ran do Minimi + 12 nábojů do M203, Minimi: 600ran + až 6 zásobníků), LAW, miny Elsie, jídlo a voda na 10 dní, materiál na OP (pytle na písek, plechové desky proti termovizi, tyče, maskovací sítě), 6kg lékárna, 15 kg vysílačka PRC 319, GPS Magellan atd. přesahovala 100kg na osobu !

Po příletu na svojí LZ velitel B3-0 zhodnotil okolní terén jako nevhodný (rovná holá kamenitá pláň bez možnosti úkrytu či budování OP) a rozhodl se operaci přerušit a vrátit se zpět do Al Joufu. Hlídky B1-0 a B2-0 výsadek provedly. B2-0 se v noci přesunula několik km k místu plánovaného OP u MSR vedoucí z Al Haditha k letištím H1 / H2 / H3. V plánu bylo zde podle terénu zbudovat dvě OP 50-100m od sebe po 4 mužích, v případě potíží provést ústup 170km do SA, jejich coverstory - jsou SAR team hledající sestřelené piloty.

Bravo Two Zero

Z mise hlídky B2-0 se stala tragická událost, která ukázala, co se může stát i těm nejlepším vojákům na světě, když se spojí velice špatné počasí s dalšími nepředpokládanými okolnostmi. Obsazení hlídky B2-0 bylo následující, útržkovitě jsou zmíněny některé informace o jednotlivých členech.

Hlídka Bravo 2-0 poslední foto před akcí

22. 1. 1991 B2-0 provedla ráno průzkum a zjistila, že 200m před nimi je postavení irácké AAD s S-60 a hrozí vysoké riziko odhalení. Nepodařilo se navázat spojení (přidělené frekvence v dané oblasti ve dne kvůli změnám v ionosféře nefungovaly). Bylo rozhodnuto pokračovat podle záložního plánu (v případě nenavázání spojení po 48h od výsadku přiletí vrtulník na místo výsadku, mj. s novou vysílačkou). Z nudy vzešel z mužstva nápad na napadení AAD, byl však velícím zamítnut.

23. 1. 1991 Při čekání B2-0 na soumrak a přesun na LZ došlo ke spatření skupiny dětským pastevcem, hledajícím zaběhnutou kozu. Ten také přítomnost SAS nahlásil iráckým vojákům. SAS na nic nečekali, materiál na OP nechali na místě, zaminovali jej, a s bergeny se vydali na ústup, bohužel vzhledem k pozici skrýše a vojáků bylo nutno ustupovat jiným směrem než k LZ - bylo rozhodnuto ustupovat směrem k Sýrii. Došlo k boji s vojáky (nákladní auto a obrněný transportér s těžkým kulometem, možná snad i BVP), SAS způsobili nepříteli silné ztráty, beze ztrát ustoupili mimo dostřel, zahodili bergeny a pokračovali dále pouze s CEFO a zbraněmi. Při překračování MSR došlo k rozdělení hlídky na 3 a 5-ti člennou skupinu, v menší skupině byl Chris, Vince a Stan. GPS byla u větší skupiny, NVG měl Chris, který šel původně v čele. Té noci tato hlídka urazila cca 70-80 km. Počasí se zhoršilo až do podoby sněhové vichřice vč. velmi nízkých teplot.

24. 1. 1991 strávila menší skupina hlídky B2-0 bez hnutí v provizorním LUP (vyjeté koleje), večer se opět vydali dál, ale ztratil se jim Vince. Ušli cca 40km. Větší skupina měla problém s Markem, který měl na sobě při předchozím ústupu příliš oblečení, vypotil mnoho tekutin a dostal hypotermii. Rozhodli se riskovat léčkou s raněným (hrál Mark) zastavili auto, starý americký taxík, vyhnali osádku a pokračovali k Syrské hranici po silnici. Dojeli až na cca 4km od hranice, zde došlo k přestřelce na checkpointu a k roztrhání této skupiny a další postup byl již na vlastní pěst.

25. 1. 1991 Všichni členové větší skupiny z hlídky B2-0 byli buď zajati, nebo zahynuli. Zbylá dvojice Chris + Stan byla ve svém LUP opět odhalena pasákem koz, při pokusu kontaktovat domorodce došlo ke střelbě a rozdělení. Chris urazil této noci cca 40-50km a došel k řece Eufrat. Irák ten den poslal 8 Scudů na Tel Aviv - bylo nanejvýš potřeba začít dosahovat nějakých výsledků. Skupina A1-0 ohlásila že (konečně!) vstoupila do Iráku, zde přepadla UAZ irácké armády, který si to nevědomky namířil přímo do jejich LUP - 2 Iráčané zabiti + 1 zajat (tento měl v mapě zaznamenanou pozici dosud nezpozorované irácké brigády - byla zničena leteckým úderem), a že skupina ustupuje - bylo rozhodnuto zásobovacím letem 28. 1. 1991 vystřídat CO skupiny pro jeho přílišnou opatrnost (poprvé v historii SAS). Novým CO byl určen samotný RSM - Peter Ratcliffe.

28. 1. 1991 Ratcliffe ihned nařídil přesun kolony o cca 50km do Iráku (rozestup 30m, rychlost 5-20km/h, radiový klid - motorky dělaly spojky + recce). Přes den byl zřízen LUP (kruhová obrana 4 dvojice LR, Unimog uprostřed, vždy na dva LR jedna stráž). Spor o maskování vozidel sítěmi - zda je větší riziko odhalení Iráčany, nebo záměna spojeneckého letectva za maskované Iráčany (toto se pak řešilo vlajkami položenými na zem). Zajetí či úmrtí všech zbylých členů hlídky B2-0 až na Chrise Ryana, který se každou noc posouvá o cca 30-40 km podél Eufratu k Syrské hranici. Přes den se schovává v provizorních LUP, pro totální nedostatek vody a jídla se napil z místních zdrojů - ve vodě byl ovšem radioaktivní odpad z továrny na zpracování uranu.

Kolona SAS při postupu pouští

Zajatí vojáci jsou napřed vyslýcháni (a samozřejmě opakovaně brutálně biti) iráckými vojáky, poté jsou předáni irácké tajné službě. V závislosti na své osobní odolnosti mlčí, až dokud nejsou na úplné hranici života a smrti (což např. u Dingera trvalo 90s prvního výslechu, u McNaba 5 výslechů), potom používají svou coverstory. Postupně se ve vězení scházejí Andy McNab, Stan a Dinger, po mnoha týdnech jsou 3. - 5. 3. 1991 předáni Červenému kříži a se silně podlomeným zdravím, ale nezlomenou vůlí se vrací zpět do Rijádu a poté přes Kypr domů. Vezou si hepatitidu a záněty jater z fekálií, které je irácké stráže nutily jíst, mnoha výprasky způsobené vykloubeniny a potrhané svaly, od ran pažbou do obličeje zničené zuby, spoustu infekcí a hnisajících ran, ale jsou naživu. Těla Vinceho, Boba a Legse se bohužel vrací domů v rakvích. Vince zemřel na vyčerpání, Legs po pokusu o přeplavání Eufratu, Bob byl zabit během přestřelky při pokusu probít se od checkpointu skrz hranici do Sýrie.

Operace pokračují

29. 1. 1991 měla D Sqn kontakt, zabila cca 10 ze 40 iráckých vojáků a zničila 3 auta, sama však měla 7 nezvěstných a 1 raněného a dva LR byly zničeny. Došlo k prozrazení hlídky B1-0 a ta byla také nezvěstná. Velitelství pluku ten den evidovalo celkem 23 nezvěstných SAS! Chris Ryan došel do Sýrie.

30. 1. 1991 se kolona A1-0 + A2-0 po 160km přesunu (11h x 15km/h) setkala s A3-0 + A4-0. Dešifrování zpráv z velitelství zabralo cca 5h. US letadlo zaměnilo LR D Sqn pod sítěmi za Scudy a provedlo útok raketami Maverick, LR byly zničeny, ale naštěstí žádní ranění či mrtví SAS.

1. 2. 1991 se A1-0 + A2-0 přesunula o dalších 50km - do centra jejich OA, zde zřídila LUP na 36h. Hlídka B1-0 i obě kolony D Sqn se úspěšně dostaly zpět do Al Joufu. Hlídka B1-0 se vracela 4 dny, urazila 220km.

Plně vyzbrojený LR110

2. 2. 1991 dostala kolona A1-0 + A2-0 úkol provést recce letiště Mudaysis. Byl zřízen LUP cca 3 km od cíle, a poté dvě OP cca 1km od cíle, obsazené po 2 mužích. Po dni pozorování bylo letiště označeno za zcela prázdné a kolona se stáhla. Při kodrcání pryč došlo ke ztrátě 1 sady osobních věcí z LR. Jízda probíhala i po MSR3, kde byly nalezeny vstupy do podzemí k optickým kabelům. Pozice byla uložena do GPS a hlídka zaujala LUP. Z velitelství dorazil rozkaz kabely zničit, načeš, byly vyslány dva LR ke splnění úkolu. Při ústupu se objevila 3 nepřátelská auta a jeden LR uvízl v písku. Jeho vyproštění se podařilo pouhých 500m od blížících se nepřátel.

Zbytek kolony A1-0 + A2-0 mezitím hledal vhodnou LZ pro dozásobení vrtulníkem CH-47. Přitom došlo ke změně domluveného RV bez vědomí CO. Následoval přílet nového 2IC a hledání RWY pro přistání zásobovacího letadla C-130 (v období 14. - 20. 2. 1991 nesvítil měsíc). Bylo nalezeno opuštěné letiště z irácko-íránské války. SAS se dozvěděla o úspěšném úniku Chrise Ryana do Sýrie.

3. 2. 1991 Pravděpodobně D Sqn navedla letecký útok na konvoj Scudů, jeden Scud zničen, další dva Scudy zničili SAS střelami Milan, poté následoval druhý letecký útok na zbytek konvoje. D Sqn vyslala 4 hlídky, nalezla kolonu 25 BRDM / BVP + 2 Scudy na něž byl opět přivolán letecký útok.

5. 2. 1991 A3-0 + A4-0 nalezla 2 Scudy a provedla na ně útok a následně další útok na pozorovací věž, 10 Iráčanů bylo zabito.

Plán útoku na mikrovlnný vysílač "Viktor 2"

6. 2. 1991 D Sqn objevila radar a opět byl přivolán letecký útok. A1-0 dostala rozkaz zničit mikrovlnnou kontrolní stanici Scudů, akce nesla kódové označení Viktor 2. Byl sestaven soupis doplňujících otázek a odeslán na velitelství. Poté sestaven předběžný plán: 3 pyrotechnici + 6 mužů na blízké krytí pronikne dovnitř a umístí nálože, zbytek jednotek bude poskytovat vzdálené krytí z LR. Proběhl briefing, příprava aut a následně přesun k cíli (pouze LR + motorky, Unimog byl použit jako bergeniště a zaminován). Provedeno CTR za pomocí NVG a termovize. LR byly rozmístěny 400-1000m od cíle. Po přiblížení se zjistilo, že cíl byl již zničen letecky až na jednu anténu, která byla vyřazena za použití výbušnin. Při ústupu došlo na kontakt s nepřítelem, objevené bunkry zničily zálohy na povel palbou z raketometů Milan a LAW 80 umístěných na LR. Následoval ústup, který byl však proveden bez vydání rozkazu, což způsobilo zmatek.

9. 2. 1991 bylo rozhodnuto dozásobit naráz všechny skupiny SAS operující cca 150km hluboko v Iráku konvojem, namísto původně plánovaného zásobovacího letu C-130. Skupina A1-0 + A2-0 dostala rozkaz najít vhodné RV pro sraz celé A i D Sqn + pro zásobovací konvoj (tzv. E Sqn), složený z 10 Unimogů doprovázených 6 LR B Sqn. Toto místo bylo nalezeno ve Wadi Tubal. Skupina A3-0 + A4-0 měla kontakt, 1 člen SAS byl zraněn a 1 LR zničen.

11. 2. 1991 proběhlo setkání A1-0 + A2-0 s D1-0 + D2-0 ve Wadi Tubal, A1-0 + A2-0 dostala rozkaz nahradit D3-0 + D4-0 u MSR3, protože ani A1-0 + A2-0 už sama neměla dost vody, munice a pohonných hmot, byla provedena sbírka u D1-0 + D2-0. Dvě hodiny po odjezdu A1-0 + A2-0 z Wadi Tubal tam dorazil zásobovací konvoj. Skupina A1-0 + A2-0 strávila u MSR3 dva dny s nulovým výsledkem, poté se vrátili do Wadi Tubal, cestou jim došlo jídlo i voda.

15. 2. 1991 proběhlo ve Wadi Tubal historicky největší setkání seržatnů SAS na jednom místě. Byl pořízen zápis ze schůze a společná fotografie.

17. 2. 1991 odjezd A1-0 + A2-0 z Wadi Tubal, provedeno recce systému vádí kde mohly být ukryty Scudy. Přesuny za dne i v noci metodou "žabích skoků", nic nenalezeno.

18. 2. 1991 D Sqn nalezla Scudy a přivolala letecký útok. Rovněž skupina A3-0 + A4-0 měla kontakt, Pte. David Denbury byl zabit.

23. 2. 1991 se skupina A1-0 + A2-0 vrátila do Al Joufu. V bezpečí za hranicemi na asfaltové cestě měla první defekt pneumatiky za celou akci:-)

24. 2. 1991 konec války, následuje přesun celého kontingentu SAS na FMB Victor, odtud letadly přes Lyneham do Herefordu. Na žádost US provádí SAS instruktáž členů Delty, ti považují SAS, která se přesunovala i za denního světla, za blázny.

Zpátky doma

V Herefordu byly provedeny podrobné (třítýdenní) výslechy všech nasazených, zajatých atd. s cílem najít chyby a poučit se. Za příčiny neúspěchu hlídky B2-0 bylo určeno přidělení špatných frekvencí na PRC-319, tyto frekvence v dané oblasti kvůli podmínkám v ionosféře ve dne nefungovaly. Dále špatné mapové podklady nepopisující přesně terén, špatný odhad počasí a pozic a sil nepřítele v oblasti, špatná znalost dosahu TACBE (120 místo 500km). Dále rovněž nedodržení vlastního únikového plánu samotnou hlídkou - únik na západ místo plánovaného jihu, kde byly všechny skupiny A+D Sqn a kde probíhala i SAR akce. A samozřejmě ono tolik diskutované nepoužití vozidel - porušení zásad a zkušeností, které SAS získala hned ve svých úplných začátcích v Africe 1941-42.

Proběhla i 2h beseda s celým plukem, každý člen B2-0 detailně popsal svůj příběh vč. chyb a ponaučení. Na hřbitově SAS se uskutečnil slavnostní pohřeb všech těch mrtvých příslušníků pluku, které si jejich rodiny nepřály pochovat doma.

Podle fotografie ze setkání Sgts ve Wadi Tubal byl namalován obraz + 150 kopií, všechny podepsali Ratcliffe coby RSM, malíř Rowlands, Peter de la Billiere a CO pluku Andrew Masery, v srpnu 1991 po odchodu z US Army i generál N. Schwarzkopf. Kopie se prodaly za 45GBP / ks, originál visí v kasárnách pluku.

Setkání seržantů SAS u Wadi Tubal od Davida Rowlandse

Závěrem

V rozmezí 20. 1. - 23. 2. 1991 mělo rovněž dojít k mnoha dalším střetům SAS s Iráčany, které ale pro neznalost přesného data nelze zařadit do výše uvedeného chronologického přehledu. Např. A3-0 měla podniknout dvoudenní hon na Scud (FROG), po jehož zničení měl následovat protiútok 2 nákladních aut s vojáky. D Sqn měla najít dva konvoje Scudů + 1 statickou rampu a zničit tyto cíle ve spolupráci s F-15 USAF. Mělo také dojít ke společnému útoku SAS + US s cílem získat raketu SAM a převézt ji k analýze, měl být použit egyptský vrtulník kamuflovaný jako irácký atd. Snad se časem podaří vytvořit stejně ucelený přehled činnosti SAS ve válce v Zálivu, jako je možné stvořit např. k válce o Falklandy. Do té doby vám musí stačit toto dílo:-)


generál Norman Schwarzkopf osobně gratuluje příslušníkům SAS

Galerie s více jak 100 fotografiemi příslušníků SAS v první Válce v Zálivu zde.



Zdroje:


autor článku: Dráp (korekce a úprava textu Satan).


Best view with Opera 9.x or Mozilla Firefox 2.x, 1024 x 768 px. / Optimalizováno pro Opera 9.x a Mozilla Firefox 2.x, 1024 x 768 px.
Copyright 2021 © 22nd SAS Rgt - Military, Airsoft & Reenacting Clubs - Czech Republic Alliance